Pomoc pri daňovom Zvýhodnená

Problémem mezinárodního zdanění je často fakt, že u konkrétního poplatníka si činí nárok na zdanění jeho příjmů dvě nebo více daňové soustavy (například u slovenského občana pracujícího v České republice). Co v takovém případě poradit poplatníkovi, který má problém určit svoji daňovou příslušnost? Česká republika má se všemi standardními ekonomikami světa uzavřenou smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Kdo je daňový rezident?
Tuzemským daňovým rezidentem je ten, kdo má v tuzemsku stálý byt, ve kterém se zdržuje a zároveň během zdaňovacího roku zde stráví více než 183 dnů. Naopak nerezident se na území ČR obvykle nezdržuje a zpravidla zde pobývá přechodně (například za účelem léčení nebo studia apod. – stálý byt má bezpochyby v jiném státu).
Jestliže si nejste jisti ohledně své daňové příslušnosti, tak je nejlepší cestou si vzít k ruce smlouvu o zamezení dvojího zdanění, která ve svém úvodu výslovně uvádí návod (jde většinou o čtyři pravidla) ohledně vymezení daňové příslušnosti poplatníka.
Cizinci, kteří jsou daňovými rezidenty ČR, mají stejná práva a povinnosti jako naši občané
Jestliže si na základě výše uvedených informací cizinec pracující u nás uvědomí, že je daňový rezident ČR, tak se na něj vztahují stejná daňová práva a povinnosti jako na kohokoli z nás. To lze nejlépe vystihnout slovy, že daňoví rezidenti mají v ČR neomezenou daňovou povinnost. Tím není nic jiného než to, že u nás mají obecnou povinnost zdaňovat nejen příjmy ze zdrojů v ČR, ale i svoje zahraniční příjmy. Naopak výhodou pro takové poplatníky je to, že mohou čerpat i různé formy daňového zvýhodnění (například základní slevu na dani na poplatníka, daňové zvýhodnění na vyživované děti apod.)
Nerezidenti podávají přiznání stejně jako rezidenti – neuvádějí ale příjmy z jiných částí světa. Jestliže si poplatník na základě konzultace daňových zákonů uvědomí, že v ČR není daňovým rezidentem a má v ČR nějaké příjmy, tak se musí připravit na povinnost podat daňové přiznání. Právě z titulu daňové rezidence někde jinde než v ČR uvádí do přiznání pouze příjmy získané na území ČR. Co se týče druhu příjmů uváděných do našeho daňového přiznání, zde platí podobná pravidla jako u daňových rezidentů.

Kdo podává daňové přiznání:
- DP je povinen podat každý, kdo vykáže ztrátu.
- DP se nepodává, jestliže úhrn příjmů nepřekročí 15 000 korun ročně.
- DP se nepodává, jestliže má poplatník příjmy ze závislé činnosti dle paragrafu 6 ZDP, a to pouze od jednoho nebo postupně od více plátců daně. Podmínkou je, že poplatník podepsal u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani dle paragrafu 38k.
Základní slevu na dani vám zúčtují ve výplatě, speciální lze využít jen v případě 90 procent příjmů z ČR
Daňoví rezidenti ČR bez ohledu na svůj původ mají totožný přístup k všem formám daňových zvýhodnění. Nerezidentovi pracujícímu v ČR s podepsaným prohlášením k dani může zaměstnavatel uplatňovat základní slevu na dani na poplatníka. Jestliže má cizinec po celé zdaňovací období pouze tyto příjmy, tak nemusí podávat žádné daňové přiznání.
Problém ovšem mají takoví daňoví nerezidenti ČR, kteří kromě základní slevy na poplatníka mají zálusk i na další daňová zvýhodnění (například daňové zvýhodnění na vyživované děti nebo odpočet úroků z úvěru na bydlení). Pro tuto skupinu poplatníků je nutné naplnit podmínku, že ze všech jejich celosvětových příjmů má původ v ČR alespoň 90 procent. To rozhodně není málo a v tak přísném opatření není nic jiného než snaha každého státu o zajištění daňové výtěžnosti z každého poplatníka.
Patříte-li podle zákona do skupiny daňových nerezidentů ČR a alespoň devadesát procent všech vašich příjmů má původ v ČR, můžete využít i dalších daňových zvýhodnění. Vaším jediným prostředkem k dosažení tohoto cíle je podání daňového přiznání. To budete podobně jako tuzemští poplatníci podávat nejpozději posledního března 2009.