Hezký dobrý den,
je mi 31 let a bydlím s rodiči v rodinném domku, máme psa. Sourozence nemám. Největší problém je asi ten, a od toho se asi vše odvíjí, že už 4 roky nemám práci. Stejně dlouhou dobu nemám také přítele - tedy 4 roky. Tenkrát jsem v práci dala výpověď dohodou a hned druhý den jsme se rozešli s přítelem. Ještě donedávna nebo možná ještě jsem, na bývalém příteli psychicky - citově závislá. On už má ale svou rodinu.
Co se práce týče - za ty 4 roky jsem měla jen pár krátkodobých brigád, jinak nic. A od státu už dávno žádné peníze nedostávám, tedy mě bohužel živí rodiče. Mamka mi většinou platí co potřebuji - jako třeba mobil+internet, tedy dluh u ní mi jen roste.
Jediní, koho mám, jsou tedy rodiče(oba už v důchodu) - na ty se mohu spolehnout, vím, že jsou tu pro mě. Ale zároveň si uvědomuji, že věčně tu být nemusí a co by se mnou bylo pak, pokud bych byla stále bez práce? Navíc zdravotně na tom rodiče nejsou dobře - nedávno tátu postihla mrtvice a mamka má těch nemocí také víc.
Dále mám jednu kamarádku, se kterou se ale málo vídáme - tak jednou do měsíce a méně a to většinou jdeme s naším psem ven. Pak mám jednoho internetového přítele, který je ale z daleka, tak si jen píšeme. Opravdu MOC mi chybí spřízněná dušička ať už v podobě přítele nebo kamarádky.
Jednou za tři neděle nebo za měsíc jezdím do jiného města za svou psycholožkou, jednou za čtvrt - půl roku navštěvuji psychiatričku - beru léky na obsedantně - kompulzivní poruchu a deprese.
Ze všeho nejvíce mě teď asi deptá to, jak mám každý den stejný. Vyloženě se nudím, nevím co už dělat - knihy mě moc už číst také nebaví, se psem tím, že máme zahradu, se také nedonutím moc chodit ven, k učení jazyků se taky nedonutím,.. dopoledne akorát, že pomáhám s vařením někdy vařím sama, uklízím,..ale odpoledne jsem už většinou jen na Pc - krátím si čas tam, protože nevím co jiného bych dělala. Někdy odpoledne také spím, nebo teď často chodím za tátou do nemocnice. Nic moc mě nebaví, jsem asi ubitá z té nečinnosti - jak už jsem dlouho doma. I když poměrně dlouho spím, jsem často docela unavená.
Dalším mým velkým problémem je má váha. Mám 166 cm/100 kg. Dříve - tak před 10 lety jsem měla normální váhu - byla jsem štíhlá holka. Těch 40 kg jsem nabrala za posledních cca 10 let. Tato má současná váha mi vadí, ale nejsem schopná s ní něco udělat - ať už si doma cvičit, nebo chodit pravidelně s naším psem ven apod., třeba ke sportu nemám žádného parťáka a nebo nemám na různé aktivity peníze.
Moc Vás prosím o váš náhled, radu a moc děkuji.
0x
Pěkný den i Vám. Člověk musí v každé situaci začít vždy u sebe. Jste ukolébaná stereotypem a nemáte snahu cokoli se svým životem dělat. Nejdříve ze všeho si najděte motivaci, dejte si cíle. Jste doma, máte tedy na sebe spoustu času...Nadváhu začněte řešit hned. Pokud nevíte jak na to, poraďte se s lékařem, určitě doporučení a cestu najde. Chce to jen překonat nechuť něco s problémy dělat. A když budete pod dozorem lékaře, bude Vás to i motivovat. Máte deprese z toho, že je každý den stejný. Snažte se tedy do každého vnést něco dobrého, pozitivního, lepšího. Každý den dlouhá procházka Vám jen prospěje. Únava může souviset s Vaší nadváhou. Chce to pořádně se na sebe naštvat a začít opravdu řešit svůj život. Nespoléhat se na rodiče, živit Vás věčně nemohou. Kde všude hledáte práci? A jak? Posíláte životopisy, obíháte firmy, ptáte se osobně? Co se přátel týče, ty nenajdete, pokud nechodíte mezi lidi...Co se začít věnovat nějaké dobročinnosti? Dát si inzerát, že hledáte kamarádku (kamaráda) v místě svého bydliště na popovídání, procházky atd..? Prostě vyzkoušet možnosti, vnést do svého života něco nového, co by Vás bavilo a nabilo novým elánem? Když o sobě nedáte druhým vědět, nebudou oni vědět o Vás...Jste mladá ženská, pořádný kus života máte před sebou, tak s ním naložte co nejlépe...Přece nebudete neustále odkázaná na rodiče? Roky Vám utíkají, postavte se na své vlastní nohy a naučte se spoléhat sama na sebe, ne na ně. Nemyslím to ve zlém, život máte ve svých rukách a jen na Vás záleží, jak s ním nakládáte. Nikdo jiný to za Vás nevyřeší, to je třeba si uvědomovat a nečekat na zázrak...To je můj názor, Vám přeji brzké zlepšení situace.
0x
Ahoj
Tvůj problém je opravdu problém,ale nikoliv takový,aby jsi se kvůli němu šla věšet!Víš,kvanta lidí má nějaký problém,řekla bych cca 99,9%.Všichni musíme dennodenně cosi řešit...Vše vidíš černě,jelikož máš právě ty deprese,ale kde je ten vznik nemoci-zárodek?Psychiatr napíše léky,psycholog si s Tebou za pořádný peníz v jeho prospěch popovídá,a dál?Myslíš si,že jim záleží na Tvém zdraví?Nee,jde jim pouze o ty peníze,smutné,ale v dnešní době si každý hrabe ponejvíce na svém písečku,a soucítění s druhými-jaksi nezájem
Ty musíš začít sama se sebou pracovat,pokud se máš alespoň trošku ráda,a pak,také jsou tu tví rodiče,kterým by jsi měla již ve tvém věku dávno pomáhat,uvědom si to,laskavě-oni jsou nemocní,a Ty to víš,což je dobře...Takže,začni třeba s tím,že se přestaneš nudit,máš sakra co dělat,začni se ohánět,abys začala vydělávat peníze,které dlužíš rodičům,a nemyslet na blbiny
Zařiď se dle toho,jaké máš vzdělání,popř.zda jsi schopna někde normálně pracovat.Zajdi na ÚP,udělej si rekvalifikaci,zajdi do agentury,nechej si vytvořit životopis-ať Ti třeba nabídky zasílají na Tvůj email,čím víc se budeš snažit,tím dříve práci seženeš.No,a se zaměstnáním získáš i nové kolegy,nové známé,popř.i kamarádky,jak jednoduché,jen stačí chtít,a nespoléhat se věčně na rodiče
Co se týče chmutných myšlenek,pokud se zapojíš do práce,máš z toho i zábavu,např.doma můžeš uklízet,zvelebovat vaše bydlení,pracovat na zahradě,pěstovat květiny,bylinky,ovoce,zeleninu k vašemu prospěchu...Když je ošklivé počasí,tak doma tvoř-pletení,háčkování,šití-to můžeš zkusit i zpeněžit...Nebo zkus vařit či péct,třeba na zakázku...Tvá váha je také šílená,nebojíš se o sebe?
Začni cvičit,musíš se přinutit,každý pohyb,který člověk udělá,prospívá jak jeho duši,tak i tělu-rychlá chůze,běh,plavání,jízda na kole,turistika,udělej si nějaký harmonogram,kterého se budeš držet-musíš být na sebe tvrdá,jinak nikdy nic nedokážeš!A nevtloukej si více do hlavy svou nemoc,spíše naopak,ty musíš té poruše,té depresi čelit,a bojovat s ní,ne se jí podrobovat,jde to,věř mi,vím o čem mluvím
Na aktivitu peníze nepotřebuješ,ale vůli ano!Za další,jsi poměrně dost stará na to,aby sis již našla přítele,a třeba začala uvažovat o rodině,o dětech,tak kdy,když ne teď?!V prvé řadě se musíš dát do pořádku,jak fyzicky,tak duševně,a posléze začít pomáhat rodičům,a začít žííít,nikoliv přežívat!Promiň,ale myslím si,že hledáš stále na něco výmluvy,a evidentně budeš i dost líná
To Ti není líto těch starých,nemocných lidí,kteří Tě živí i šatí?!A proč tolik jíš?Víš,co se říká?"Bez práce nejsou koláče."A kolik práce uděláš za den Ty?...Probuď se,máš nejvyšší čas,také Tě může postihnout cukrovka,vysoký kr.tlak,třeba i infarkt,při Tvé váze se to může klidně stát...Ufffff.stačí?
0x
Bohužel jsi se stala typickým příkladem oběti systému. Jsi v útlumu, protože do sebe cpeš prášky. Tyhle psychofarmaka ubíjí aktivitu a dalším vedlejším účinkem je extrémní ztloustnutí, protože ty prášky blokují trávení a ledviny. Takže jedno je teď příčinou druhého a teď už je asi jedno, jestli dřív bylo vejce nebo slepice. Obsedantně kompulzivní porucha byla pravděpodobně příčinou začátku braní psychofarmak. Ty způsobily útlum a tloustnutí a následnou neschopnost cokoliv řešit. Neschopnost cokoliv dělat.
Jakou máš budoucnost? Pokud nic nezměníš, budeš žít v tomto stavu dokud budou rodiče naživu. Potom skončíš v psychiatrické léčebně, protože se nedokážeš o sebe postarat. Přijdeš o svéprávnost a do konce života budeš za zdí. Nebudeš mít přátele, všichni se Ti budou vyhýbat. Možná se pokusíš ve světlejší chvilce a vyšším věku o sebevraždu. S nálepkou blázen potom umřeš a ani pes po Tobě neštěkne.
Je jen jedna možnost, jak se z toho srabu vyhrabat a začít zase žít jako normální člověk. A to je - začít myslet. Vím, že je to těžké, psychofarmaka hrozně otupují intelekt. Ale stejně se o to pokus. Uvědom si, že život který máš, je jen jeden. Žádný další už nedostaneš. Každý den, který proflákáš je pryč. Máš přes 30 roků, jestli okamžitě nezačneš svůj život měnit, už nebudeš mít na změny dost času. Jestli se nedáš komplet do kupy do zhruba 5-ti let, zůstaneš v tomhle stavu až do smrti. To není strašení, to je fakt.
Začni vážně přemýšlet o tom, co bys chtěla v životě ještě dokázat. Jak si svoji budoucnost představuješ. Pokud jsi ještě alespoň trochu normální, určitě budeš chtít rodinu. Tu ale nemůžeš mít pokud zůstaneš psychicky i fyzicky na dně. Musíš být aktivní a schopná se o rodinu postarat. Nehledat důvody proč něco nejde, hnedat cesty jak se přiblížit svým cílům. Psychické poruchy bývají často jen únikem z reality, nebo přímý důsledek zcela nevhodného životního stylu. Takže začni cvičit, hýbat se, zdravě jíst. Pokud se dostaneš do pohody, možná i ty prášky časem nebudou potřeba. Dávej si cíle a snaž se je plnit. Nemusí to být nic velkého. Ničila jsi se 10 let, vše se nezlepší za den.
Spřízěná duše může pomoci, ale taky uškodit. Nehledej si lidi, kteří Tě budou litovat a říkat Ti, že za nic nemůžeš. Kteří Tě budou utvrzovat v tom, že nemůžeš svůj život změnit a musíš ho přijímat takový jaký je. Není to pravda. Dokážeš cokoliv, jen se pro to musíš rozhodnout a soustavně za tím jít.
Nenesieme zodpovednosť za správnosť informácií a za škodu vzniknutú ich využitím. Jednotlivé odpovede vyjadrujú názory ich autorov a nemusia sa zhodovať s názorom prevádzkovateľa poradne Poradte.sk
Používaním poradne súhlasíte s personalizovanou reklamou, ktorá pomáha financovať tento server, ďakujeme.